Příbram se potýká s celou řadou těžkostí – chybí dostupné bydlení, kapacita...
Patřím ke generaci, která již nezažila základní vojenskou službu a klasický vojenský výcvik. Údajně již nebyly potřeba, měli jsme přece NATO, a mimo konfliktu v Jugoslávii, se v Evropě nebojovalo od druhé světové války. S omluvou v srdci vzpomínám na vyprávění své babičky o tom, jak v Jablonné sledovala s obavou stovky vojáků německé branné moci, kteří se v roce 1945 snažili dostat do amerického zajetí. S odstupem si vzpomínám, že jsem si lehkovážně myslel, jaké to muselo být úžasné dobrodružství. O tragickém vraždění na Buku, nebo o krutém umučení členů příbramské revoluční gardy příslušníky balkánských jednotek SS v oblasti Slivice, se tehdy raději nezmiňovala. Téma okupační armády, vojáků a války pro mne tehdy znamenalo něco, co se už nikdy nebude opakovat.
Vše se bohužel změnilo v únoru letošního roku 2022. Válka mezi Ruskou federací a Ukrajinou jakoby najednou proměnila „jistoty“, ve kterých jsme doposud žili. Při poslechu rádia v autě, jsem se ten den cítil, jakoby se vracel čas. Vzpomínal jsem na emotivní archivní nahrávky Československého rozhlasu z roku 1968: „Všemu lidu Československé socialistické republiky. Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny, překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, státní hranice Československé socialistické republiky… … Přátelé, v těchto chvílích již slyšíme střelbu sovětských samopalníků na dvoře Československého rozhlasu. Brzy pravděpodobně skončí vysílání svobodného československého rozhlasu! Věříme, že pravda zvítězí… Kde domov můj… Nad Tatrou sa blýská… a ticho.“
Srpnové vysílání z roku 1968 působí dodnes navzdory odstupu desítek let velmi emotivně. A nyní, jakoby se tato noční můra vrátila. V českém rádiu roku 2022 opět znělo: „Dnes v noci překročila vojska Ruské federace hranice Ukrajiny a zahájila velkou vojenskou invazi. Ruští výsadkáři se snaží obsadit důležitá letiště a strategická místa na Ukrajině. Zároveň existuje velká obava, že se pravděpodobně pokusí zajmout nebo zastřelit ukrajinského prezidenta Volodymira Zelenského.“
Tehdy jsem si uvědomil, že svět, který formoval moje životní postoje, definitivně skončil. Válka se stala něčím, co se začalo bytostně dotýkat i našich rodin.
Mimochodem, když jsem se ten den šel projít ke „kostelíku“ sv. Prokopa, potkal jsem tam dva ukrajinské muže. Před zdejším aktuálně pravoslavným chrámem se právě modlili, aby se vzápětí vydali na cestu domů bránit svoji vlast.
Vzepětí Ukrajinců bylo neuvěřitelné a stejně jako následná česká solidarita. Zvláště v okamžiku kdy se objevili první váleční uprchlíci z Ukrajiny. Změnil se také pohled na ukrajinskou komunitu. Doposud „přehlížená skupina“ zahraničních dělníků se v očích Čechů „proměnila“ v respektované obránce svojí vlasti. V době psaní tohoto článku dokázali vzdorovat vojensky silnější Ruské federaci již přes půl roku.
A jak souvisí tragické události na Ukrajině s Příbramí a našimi obyvateli? Uvědomil jsem si, že na podobné krizové události a scénáře nejsme vůbec připraveni. Původním vzděláním jsem totiž zdravotnický záchranář, a zároveň jsem byl vycvičen jako hasič. Míra mé přípravy na krizové situace je proto, ve vztahu k většinové populaci, vysoká. Nicméně si uvědomuji, že pokud bychom v Příbrami byli vystaveni podobné konfrontaci, jednalo by se o zátěž na hraně mých schopností.
Ovšem pro lidi a jejich rodiny, kteří podobnou přípravu nemají, by mohla být tato situace hodně tragická.
Navrhuji proto, aby se město Příbram, ve spolupráci se složkami Integrovaného záchranného systému (Hasičský sbor ČR, Zdravotnická záchranná služba, Policie ČR) a vojáky, pokusilo obnovit intenzivní kurzy krizové přípravy zejména pro studenty, ale také pro ostatní skupiny obyvatel. Úroveň jejich přípravy na zvládání mimořádných situací totiž zdaleka neodpovídá míře rizik a hrozeb, kterým je současná česká společnost vystavena. Pojďme to změnit, v počátku alespoň na místní a regionální úrovni.
Bc. Josef Vacek, DiS., ml.
kandidát č. 2
KDU- ČSL Příbram a nezávislí
