Manuál k naštvání příbramského voliče

Velký mediální ohlas vyvolalo novoroční vyhlášení příbramské radnice o záměrech prodejů městské chaty Granit v lokalitě Zadov, Churáňov a také objektu bývalé „Dvořákovy hudební školy města Příbrami“, konkrétně budovu č. p. 145 v Příbrami IV, ul. Čs. Armády. Z hlediska nabytí majetku ze strany města Příbram jde o dva zcela odlišné příběhy, nicméně jejich ztráta by mne „tížila“ stejným způsobem.

Osobně jsem hodně citlivý zvláště na prodej „historického majetku“, který město Příbram získalo doslova ekonomickým “odříkáním” v dobách Císařského království Rakouska-Uherska anebo za první Československé republiky. Tento můj postoj historicky souvisí s ukončením prosperity příbramského dolování v důsledku velké hornické katastrofy z 31. 5. 1892, která se stala na dole Marie na Březových Horách a vyžádala si životy celkem 319 zdejších horníků. Krátce poté postihla Příbram a Březové Hory další katastrofa, tentokrát finanční. Průmyslové využití aluminia a také následný nález velkých stříbrných ložisek v Mexiku způsobil prudký pokles ceny stříbra, který trval až do začátku 2. světové války. A zdejší stříbrné doly, jeden nejproduktivnějších podniků celé rakouské monarchie se staly podnikem ztrátovým. A města Příbram a Březové Hory byly najednou zchudlými a bývalými královskými horními městy. A proto všechen majetek, který příbramská a březohorská obec získaly v následujících padesáti letech až do roku 1945, byl opravdu za cenu krve, potu a slz. To je také případ bývalé hudební školy a v devadesátých letech následně ředitelství Městských lesů Příbram. Tento objekt byl vybudován v roce 1930 za starosty Augustina Čížka (Československá strana lidová), příbramského voskaře, ale dobově také poslance Národního shromáždění Československé republiky. Nový objekt „Dvořákovy hudební školy města Příbrami“, se stal pýchou města a dlouhá desetiletí sloužil jako objekt Základní umělecké školy v Příbrami. Po převratu 1989 a po přestěhování LŠU do Jungmannovy ulice, začal sloužit jako sídlo obnovené hospodářské jednotky Městské lesy Příbram. Zároveň v něm našli nové sídlo různé politické strany a kulturní organizace.

To příběh získání chaty Granit na Zadově byl o poznání dramatičtější, v tomto případě jde o majetek, který šlo získat pouze v “divokých” devadesátých letech. Objekt byl původně vybudován, jako podnikové rekreační sídlo Pozemních staveb Strakonice s. p. Po privatizaci státního podniku se jeho noví majitelé rozhodli v roce 1996 objekt prodat. A šťastnou shodou okolností a také vyjednavačským uměním tehdejšího vedoucího odboru dopravy Zdeňka Škalouda, se nám podařilo získat do majetku objekt s přilehlým pozemkem za kupní cenu 4 mil. korun. S vyjednanou cenou jsme byli spokojeni a od roku 1996 začal objekt sloužit městu a jeho občanům. A vlastně slouží až do dnešních dnů. Je proto pro mne naprosto nepochopitelné, že objekt a pozemek v rekreační oblasti se stavební uzávěrou, kde není možné postavit nic nového, chce město aktuálně za 9 milionů korun prodat. Z mého pohledu jde o podobný ekonomický “zločin” jako byl chybný prodej 1. polikliniky v Příbrami I-Příkopy. Vždyť jenom samotná parcela pod chatou Granit má cenu zlata, protože v oblasti je dlouhá léta stavební uzávěra. A její sílu dokázala za dlouhá léta zlomit pouze vlivná olympijská vítězka v lyžování Kateřina Neumanová se svým tehdejším partnerem JUDr. Tomášem Jindrou. Oba partneři si postavili svůj penzion v blízkém okolí. Město Příbram a jeho vedení má však jiný pohled na věc. Nový nabyvatel zaplatí za tento pozemek městu Příbram podle znaleckého odhadu Ladislava Řehořka 950 tisíc korun (sic). V lokalitě Churáňov- Zadov, velmi významném středisku zimních sportů s lyžařskými sjezdovými tratěmi s několika vleky a sedačkovou lanovkou. V areálu s udržovanými běžeckými stopami, kde jsou také skokanské můstky a naučná stezka s turistickým a cyklistickými trasami. To vše v čistém a zdravém šumavském prostředí a v blízkosti hranice s Bavorskem. Je tato věc podle Vás v pořádku? Podle mne nikoliv, jde o “zlodějnu” na úkor města Příbram.

Radní a zastupitelé města Příbram navíc uvažují o prodeji v době, kdy radnice aktuálně disponuje několika stovkami miliónů korun rozpočtového přebytku. A uvedené prodeje nemusí vůbec provádět. Samotná skutečnost, že město Příbram se vůbec stalo majitelem tohoto objektu na cenné parcele a ve vyhledávané rekreační oblasti, je z kategorie “zázraků”. Je se třeba proto ptát cui bono? Latinsky to znamená, v čí prospěch nebo komu k prospěchu? Jedno je jisté, k prospěchu města a jeho obyvatel to určitě není. Majetky podobného typu si dnes pořizují většinou pouze oligarchové a bohatí podnikatelé. A nikoliv městské samosprávy nebo dokonce „obyčejní lidé“.

Příbramský majetkový “klenot” chata Granit na Zadově, a také objekt bývalé „Dvořákovy hudební školy města Příbrami IV“, tak mohou být z vůle “povolných” zastupitelů již brzo prodány. Z mého pohledu navíc za „dumpingové ceny“.

Jde o trend a programovou neúctu k “dědictví otců”, který se ve vládnutí ANO začal projevovat již za starosty Ing. Jindřicha Vařeky, krátce po velkém vítězství tohoto seskupení v komunálních volbách 2014. A viditelně se třeba projevil v nedůstojném handrkování kolem opravy obvodové zdi březohorského hřbitova, místa posledního odpočinku obětí Březohorské důlní katastrofy. A nyní k mému smutku pokračuje i za starosty Mgr. Jana Konvalinky. Jednak podporou prodeje objektu „Dvořákovy hudební školy města Příbrami“, patřícího do historického majetku města a jednak pokusem o prodej „exkluzivního“ šumavského majetku.

Doufám, že se opozici podaří prosadit jmenovité hlasování, aby bylo jasné kdo z radních a zastupitelů měl v době ekonomické krize potřebu, zbavit se “klenotů” majetkového portfolia města Příbram.