Historie KDU-ČSL od 1919 - 1945

 Také I. zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. Předsedou strany byl zvolen Jan Šrámek. Zemské výbory v Čechách a na Moravě si nadále zachovávaly samostatnost a byly spojeny pouze poslaneckým klubem, jehož předsedou byl msgre. Jan Šrámek. Teprve roku 1922, po rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou, byl zřízen společný ústřední výkonný výbor, jehož pravomoc však byla proti jiným stranám poměrně malá. Tím, že samostatnost zemských výborů byla poměrně veliká, docházelo v meziválečném období mezi oběma zemskými organizacemi k menším sporům o politickou a organizační koncepci. Soudržnost obou zemských organizací stála od založení strany jak na obranných pozicích křesťanství, tak především na autoritě celostátního předsedy msgre. Jana Šrámka. Základem programů obou zemských složek lidové strany se stal tzv. křesťanský solidarismus obohacený národními aspekty a důrazem na parlamentní demokracií.

Pod jeho vedením byla vybudována křesťansko- sociální politická strana se systémem klasických základních organizací a rozvětvenou strukturou přidružených satelitních organizací. K lidovcům již od samého počátku přidružené zájmové organizace jako Orel, mládežnické a ženské organizace. ČSL se jako politická strana velmi výrazně podílela na pořádání Svatováclavského milénia v roce 1929. Politická koncepce Čs. strany lidové v období předmnichovské republiky byla zcela postavena na základech parlamentní demokracie. Strana byla zastoupena většinou dvěma ministry téměř ve všech vládách první republiky. Ve vládních funkcích měli postupně zastoupení: msgre. Jan Šrámek (místopředseda vlády, ministr zdravotnictví, min. dopravy, min. pro sjednocení zákonodárství, min. sociální péče), dr. Mořic Hruban (předseda senátu), dr. Josef Dolanský (ministr spravedlnosti, min. zásobování), dr. František Nosek (ministr pošt, min. vnitra), ing. Jan Dostálek (ministr veřejných prací). Zvláště Jan Šrámek, představitel ČSL od r. 1919, celostátní předseda ČSL od r. 1922 až do komunistického puče r. 1948, byl výraznou postavou české politiky. Svým příslovečným klidem, politickou morálkou a realistickou politikou si získal respekt demokratické levice i pravice. Při střežení zájmů vlastního politického hnutí neopomíjel celonárodní potřeby, když zjistil jejich politickou prioritu. V září 1921 se stali dr. Jan Šrámek a dr. Josef Dolanský ministry v Benešově koaliční vládě. Od té doby byla ČSL členem všech koaličních vlád v tzv. 1. republice. Byl to důsledek nejenom volebních úspěchů, ale i stálé snahy o dohodu s demokratickými stranami. Uznání státotvorné politiky ČSL se projevilo brzy po válce, kdy se ČSL stala členem tzv. "pětky", tj. pěti státotvorných a demokratických stran 1. republiky, které určovaly zákulisními jednáními poválečnou politiku Československé republiky. Velmi významnou úloh sehráli lidovci při prezidentských volbách 1935 kdy byl druhým československým prezidentem zvolen Dr. Edvard Beneš.

Postavení lidové strany nebylo v politickém spektru 1. republiky jednoznačné. Pokud umístíme soc. demokracii nalevo a agrárníky napravo, byla ČSL stranou středu. Důraz na konzervativní křesťanské tradice jí sice řadily napravo, ale principy solidarismu a omezení soukromého vlastnictví sociálně-reformními prvky řadily ČSL blíže středu. Oficiální ideový směr ČSL, tzv. křesťanský solidarismus, se sám prohlašoval za střed mezi “socialismem, který člověku bere svobodu a dělá z něho pouhé kolečko ve velkém stroji společenské výroby a individualistickým liberalismem uznávajícím pouze moc peněz”. Lidová strana byla v důsledku křesťanského názoru orientována na všechny společenské vrstvy a to vedlo často k těžko řešitelným problémům při uspokojování jejich vzájemně protikladných požadavků.

Důsledky Mnichova byly těžkou ranou pro celou dosavadní koncepci politiky lidové strany. V politických poměrech 2. republiky se začaly prosazovat autoritativní prvky. Dne 7. října 1938 se sešel v Praze Ústřední výkonný výbor ČSL, aby projednal novou situaci a návrh agrární strany na sloučení. Msgre J. Šrámek tyto snahy o totalizaci české politiky rozhodně odmítl. Při zprávě o průběhu mnichovských událostí prohlásil, že hájil protikapitulantskou linii strany pevně až do konce. Současně prohlásil, že nepodepíše garantování slovenské autonomie. Novou situaci v okleštěné republice označil za spiknutí ľuďáků, agrárníků, národních demokratů a fašistů a prohlásil, že je jim nutno ukázat, že Československá strana lidová žije. Šrámkovo stanovisko zvítězilo ještě na dalším zasedání ÚV dne 16. listopadu 1938, ale už následujícího dne, pod tlakem rychle se měnící politické situace, zvítězila koncepce "silné české strany" jako subjektu, který bude hájit české zájmy v národním ohrožení. Česká zemská organizace ČSL vstoupila do Strany národní jednoty pod dojmem většího uplatňování křesťanství ve II. republice. Moravská zemská organizace se po krátkém zdráhání podrobila všeobecnému nátlaku. Československá strana lidová tak dočasně zanikla, ale její duch přežíval dále, zejména v odboji a práci msgre. Šrámka v zahraničí. Šrámek bezprostředně po obsazení republiky emigroval přes Polsko do Francie, kde pomocí svých kontaktů s křesťanskými politiky a církevními činiteli pomáhal překlenout počáteční nedůvěru francouzské vlády k české politické emigraci.

Bezprostředně po německé okupaci se lidovci zapojili do domácího odbojového hnutí jak v protifašistických organizacích, tak jednotlivě. František Hála a později JUDr. Adolf Procházka byli ve vedení centrální odbojové organizace Politické ústředí. Odbojová skupina Orla se stala součástí vojenské organizace Obrana národa. Přední činitelé ČSL, zemský předseda msgre. Bohumil Stašek a msgre. A. Tylínek byli brzy uvězněni za protinacistická kázání. Řada členů ČSL bojovala ve východní a západní armádě. Člen Orla Jan Kubiš provedl atentát na říšského protektora R. Heydricha. Msgre. Jan Šrámek se stal místopředsedou Československého národního výboru ve Francii a později předsedou exilové vlády v Anglii. Msgre. František Hála, bývalý tajemník moravského zemského sekretariátu, se stal členem Státní rady československé.